Reklama
 
Blog | Petr Staníček

Opravné mechanismy, hlavní úskalí komunitních webů

Proč komunitní projekty na webu nemohou přinášet dobré výsledky, proč je přinášejí a k čemu může být dobrá fuzzy logika.

V jedné webové diskusi jsem narazil na velmi výstižný komentář-dotaz, který z mého pohledu celkem přesně vystihuje podstatu problematiky komunitních (Web 2.0) aplikací:


"Zdůvodnění, proč kolektivní (či chcete-li komunitní) projekty na webu nemohou přinášet dobré výsledky, jsem četl už hodně. Mě by ale spíš zajímalo, proč dost takových projektů dobré výsledky reálně přináší." [Marek Prokop]

Podle mě tím mezní prvkem, který dělí komunitní projekty na úspěšné/relevantní na neperspektivní/scestné, jsou především opravné a samopravné mechanismy daného systému. Sebepřevratnější projekt, který svou zajímavostí přitáhne množství uživatelů a přivádí je až k extatickému uživatelskému prožitku, se dříve či později dostane do fáze, kdy počáteční nadšení pomine a začnou nabývat na významu trochu jiné vlastnosti – vlastnosti pohříchu přiřazované spíše klasickým (nekomunitním) aplikacím, jako relevance, spolehlivost, chybovzdornost atd.

Reklama

A právě toto může být příčinou, proč některé projekty, které lze pod hlavičku "Web 2.0" zařadit, jsou přijímány s nadšením i spíše konzervativními uživateli (mezi něž se patrně řadím i já), zatímco jiné u nich příliš pozitivních emocí nebudí a některé také prožijí jepičí život od počátečního bouřlivého nadšení po vyhasnutí až euthanásii během několika málo měsíců. Průměrná délka života takového projektu obvykle bude korelovat s délkou, po niž je uživatel ochoten akceptovat sice postačující, ale (stále) méně relevantní informaci, odpověď na svůj dotaz. Zatímco zdroj striktně objektivních informací, například nějaký pomyslný komunitní informační systém nahrazující telefonní seznam by nepřežil ani několik hodin (že většina telefonních čísel, které mi "doporučila komunita", je k ničemu, zjistím téměř okamžitě), tak aplikace poskytující informace, kde relevance je málo podstatná a hlavní rolli hrají spíše emoce a informace veskrze subjetivní, může existovat mnoho let k velké spokojenosti svých uživatelů.

Vztahy versus sdělení

Debatní fóra a chatovací servery jsou příkladem takovýchto trvalek už před érou Webu 2.0 a podobně bude mít asi svou jistou a stálou komunitu třeba Orkut či podobné projekty. Uživatelé zde spíše "sdílejí pocity", "seznamují se", "navazují vztahy" atd. – předmětem výměny informací je především subjektivní prožitek, pocit, objektivita je druhořadá. Na druhé straně jsou pak aplikace, jejichž posláním je především maximální objektivita hledané informace – typickým příkladem mohou být encyklopedie či zpravodajské zdroje.

Coby zářný příklad úvodního předpokladu důležitosti opravných mechanismů je třeba systém wiki a především Wikipedie. Tato všestranná encyklopedie je více než cokoli jiného komunitním dílem – kdokoli může napsat cokoli o čemkoli – ale teprve existence a použitelnost velmi silného opravného mechanismu dělá z Wikipedie skutečně životaschopný projekt. Napíšete-li tam esej k libovolnému, byť velmi obskurnímu tématu, vždy se (díky kvantitě komunity) najde někdo, kdo dané oblasti skutečně rozumí, žije jí a může případné nesmyslné informace korigovat. A zůstanou-li předmětem interních sporů autorů možné subjetivní stránky určitých problematik, informace objektivní se k uživatelům dostanou – díky zmíněným opravným mechanismům – v téměř ideální a nanejvýš kompletní podobě.

Dokud emoce postačí…

Na druhé straně jiné komunitní projekty, které své opravné mechanismy nemají tak silné a propracované, se zatím omezují převážně na subjektivní data. Ale pro některé uživatele – a časem i pro většinu – potřeba objektivních informací začne nabývat na významu a pak se už takovéto aplikace bez příslušných (samo)opravných subsystémů jen těžko obejdou. Například již mnohokrát zmiňované typické komunitní projekty, jako last.fm či del.icio.us trpí v mých očích největšími nedostatky právě v té oblasti měřitelných, objektivních informací. Zatímco pro někoho může být zajímavé sdělit světu, že právě poslouchá Sladké mámení Helenky Vondráčkové, a víc než cokoli jiné touží sdílet tento zážitek s ostatními, jiní spíše uvítají najít další uživatele, kteří taky Helenku rádi, a nechat si doporučit, že by si mohl poslechnout taky Haničku Zagorovou, Káju Gotta nebo Monkey Business, popřípadě si nechat vypsat, co všechno Helenka vydala, co od ní ještě neslyšel a co jaké album by si ještě mohl koupit.

A tady je právě zmíněný kámen úrazu. V last.fm, del.icio.us a podobných chybí stejně silné mechanismy, které zajišťují relevantnost dat třeba ve Wikipedii, a současně bez nich nemohou existovat tak, jako čistě "vztahové" komunitní systémy, jako je Orkut nebo Flickr. Zatímco mohu hledat "spřízněné duše" podle poměrně obecných kritérií na jednom typu webu a může to celkem fungovat (najdi fotky na téma vacation+ontario+summer+2006 na Flickru apod.), tak stejná idea "sbližování" na webech pracujících s exaktními daty přestane s absencí exaktně přesných vstupních dat fungovat. Pokud komunitě last.fm (prostřednictvím poskytnutého software) sdělím, že rád poslouchám Janis Joplin a Chrise Reu, je vše OK a vrátí se mi od ní informace tak, jak tvůrci zamýšleli. Jenže když je vaším oblíbencem někdo výjimečný (koncerty Vivaldiho, ale jen ty řízené Jehudi Menuhinem v 80. letech), někdo globálně neznámý (Ivan Mládek) a především pokud se netrefíte do syntakticky přesného zápisu použitého komunitou ("Vangelis" vs. "Jon and Vangelis" vs. "Jon & Vangelis" vs. "Jon + Vangelis"), ocitáte se rázem mimo tažný proud a celá zamýšlená funkčnost systému se vám zbortí jako domeček z karet. A čím méně většinová vaše vstupní data budou, tím více budete z komunitního obcování vyčleněni.

Fuzzy logika, hudba budoucnosti

Tím hlavním, co chybí komunitním systémům pracujícím s exaktními vstupními daty, jsou tedy dovednosti převést tato data na méně exaktní metadata, s nimiž komunity obvykle pracují. Jistá fuzzy logika, schopnost si domýšlet, dovozovat a párovat data, která nezná, s těmi, která už od někoho získal. Opravné a samopravné systémy, zabraňující zablokování komunikace se systémem kvůli nepřesné, ne strojově striktní syntaxi. Dokud budou aplikace tohoto typu vyžadovat, aby na vstupu bylo "Laurie Anderson", a vstupy jako "Anderson, Laurie" nebo dokonce "Laurie Andersson" či "Anderson & Jarre" budou ignorovat jako neznámé, nebudou mít valnou budoucnost.

Ale až jednou do podobného systému zadám, že právě poslouchám jakousi skladbu "Set'em free" od nějakého "stink" a systém mi odpoví, že by to možná mohlo být "If You Love Somebody Set Them Free" od "The Police", a že pokud ano a líbí se mi to, tak že bych si určitě měl poslechnout taky "Every Breath You Take" případně by se mi mohlo líbit tohle a tohle od Stinga, Springsteena nebo Gabriela; až mi na zmíněného Ivana Mládka systém sdělí "Neznám, můžeš mi říct něco víc, budeme hledat?"; až mi po zadání alba "Eric Idle & John du Prez: Spamalot" odpoví "Mám tady muzikál Monty Python's Spamalot, to bude asi ono, že?" – pak smeknu klobouk dolů před komunitními projekty Tohoto Typu Webu 2.0 a zařadím je po bok užitečných a veskrze skvělých aplikací, jakými je třeba zmíněná Wikipedie.

Ale zatím mám ten kloubouk pevně na hlavě. Bohužel.