Reklama
 
Blog | Petr Staníček

Proutkaři, senzibilové a vědecké poznání

Senzibilové versus Akademie věd. Skeptici proti proutkařům, léčitelé v klinči s lékařskou komorou. Věčné a nevybojovatelné boje na půdě základních paradigmat. Jsou k smíchu, nebo spíš k pláči? Příspěvek pana Marka Proutkaři a Sysifos mi nedal nepřijít se svou troškou do mlýnice.

Jsem praktik a pragmatik. Nebo si to o sobě aspoň myslím. Ani si nedokážu představit, jak si někdo může naivně myslet, že proutkařovu virguli snad ohýbá nějaká magická síla, když snad každý soudný člověk dneska ví, že to jsou mimovolné pohyby proutkaře samotného. Každý takový proutek, virgule, kyvadélko, pružina apod. je vlastně jen páka a převod – nástroj vytvořený tak, aby převáděl sotva postřehnutelné miniaturní pohyby našich svalů do pohybu výrazného a zřetelného. Každý si to může snadno vyzkoušet, stačí si přivázat nějaké závažíčko, prsten nebo třeba zapalovač na delší nit (nebo klidně použijte počítačovou myš s kabelem), vzít do dvou prstů a nechat volně kývat. O nic se nesnažit, naopak vědomě držet co nejpevněji. Zaměřit oči na pohybující se závaží a pouze se myslí soustředit na to, aby se kývalo vlevo-vpravo nebo naopak dopředu-dozadu, či dokonce aby se zastavilo. A ejhle, ono bude vaši mysl poslouchat. Přesněji řečeno vaše podvědomí, které sotva znatelně pohne tu tím, tu oním svalem a obcházeje vaše vědomé řízení, dělá s tím kyvadélkem přesně to, co potřebuje.

Nikdo neví, co naše podvědomí všechno dokáže. Mně třeba v dětství odstranilo bradavice, kterých jsem měl plné prsty – doktoři je měsíce potírali lecjakými vodičkami, vypalovali, vyřezávali. Nemizely, vracely se, množily se. Vše nakonec vyřešilo jedno babiččino "kouzlo", bradavice zmizely přes noc. Večer jsem jich měl plné prsty, ráno jsem se vzbudil a byly pryč. Jako by tam nikdy nebyly.

Sugesce a moc podvědomí. Asijská medicína s ním pracuje po tisíciletí, všechny ty čakry, energie, meditace, čchi a stovky jiných principů není nic jiného než hledání cest ke komunikaci s naším podvědomím. Vědci dodnes přesně nevědí, jak pracuje naše vědomí – a o činnosti a možnostech podvědomí pak jen cosi matně tuší. Co my víme, co se tam skrývá? Těžko říct, zda náš mozek, když s proutkem hledáme pramen (nebo cokoli jiného), vnímá zatím neznámým sensorem nějaká záření, nebo zda naše podvědomí bryskně vyhodnocuje tvar krajiny, povrch a druh půdy, uspořádání rostlin a dokáže si pravděpodobnost pramene vytipovat. Nebo se děje něco jiného. Nevíme, zda léčitel dokáže nám neznámou cestou "vycítit" informace z pacientova těla, nebo zase jen jeho podvědomí "strojově" vyhodnocuje mimické pohyby, letmá gesta, svalový tonus a nuance v pacientově hlase. Víme o tom přesně toto: velké kulové.

Reklama

Jako jsou legrační všichni new-age fanatici přijímající bezvýhradně oddaně všechny ty "věci mezi nebem a zemí" jako svátost danou vyšší mocí, o níž se nepochybuje, tak ještě legračnější jsou oni Skeptici a Sysifové, kteří v tom mají taky naprosto a bezpochybně jasno. Jakkoli by jako skeptici měli pochybovat o všem, pochybují jen o tom, co se jim jaksi nehodí do krámu. Výška, váha, obvod hlavy, změříme elektromagnetická pole, odpor a napětí, zvážíme molekuly a spočítáme elektrony: žádná telepatie není. Čchi je nesmysl. Proutkaři jsou šarlatáni. Homeopatie nemůže fungovat. Podstata světla je vlnová. Věda je vše, není nad vědecké poznání.

Já si pokaždé vybavím jednu paralelu, která na všechny tyto případy sedí jako ulitá. Představte si, že byste někdy v 18. století shromáždili nejvýznamnější vědce ze všech nejlepších univerzit celého světa a postavili před ně třeba rádio. Důkladně by ho prozkoumali, rozebrali do poslední součástky, proměřili, převážili, rozleptali, zanalyzovali a zjistili by podle všech dostupných poznatků moderní vědy, že to jednoznačně nemůže nic dělat a je zcela vyloučeno, aby to dokonce vydávalo nějaké tóny či přímo hrálo hudbu. Kde máte nějaká kladívka či struny? Nebo vůbec nějaké mechanické součásti? Nelze přece vytvořit zvuk bez pohybu, to ví každé malé dítě. Pche. Vyloučeno, šarlatánství, nesmysl, podepsán Vědecký spolek Skeptiků, léta páně 1760.

No vidíte, a přesto to rádio hraje. To, že něco neznáme, neumíme to (zatím) změřit, zvážit, kvantifikovat, ještě neznamená, že to neexistuje. Já jsem taky skeptik, praktik a pragmatik. Na naprostou většinu léčitelů, šamanů, tepelatů a šílenců s virgulí se dívám spíš skrz prsty a apriori nedůvěřivě. Ale nedokážu popřít, že jsou věci mezi nebem a zemí, o kterých prostě nic nevíme. A když narazím na něco, co funguje, a já zatím nechápu jak, tak přece šmahem neodmítnu, že to tím pádem neexistuje.

[Doporučená litaratura: Thomas Kuhn, Struktura vědeckých revolucí]

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama