Když bych si dnes koupil CD, zaplatím za něj autorům dvakrát. Každé CD si zálohuji, převádím do počítače a poslouchám až MP3 z harddisku (kopie pro osobní potřebu jsou zcela legální). Ze záložního média, vypalovačky i z harddisku jsem umělcům přitom už zaplatil paušální poplatek, za originální CD tedy platím znovu. Podruhé. Což se dělat nemá – dvojím úhradám i dvojímu zdanění se obecně všichni snaží bránit. Stát tedy patrně chce, abychom CD nekupovali a neplatili umělcům cíleně. Nadále se jim má platit plošně, de facto z daní, a rozdělovat to bude centrálně OSA a Dilia a podobné úřady. Znárodněné umění.
Že si na koupené CD-R vypálíte jen svou vlastní ročníkovou práci? Nevadí, zaplatíte i tak 1 Kč umělcům. Že si na DVD-RW zálohujete pracovní data? Nevadí, zaplatíte (více než) "desátek" ve výši 5 Kč pro ty naše umělcí. Chcete si tisknout své vlastní fotografie doma? Pořídíte si kvalitní tiskárnu – ovšem zaplatíte pár set korun navíc na konto umělcům, jejichž díla byste si teoreticky mohli tisknout taky. Zdaňují se také všechna další záznamová média – audio- i videokazety, magnetofonové pásky, optické disky, minidisky, paměťové karty. A na všechna zařízení, která mohou ukládat a nést data – rekordéry, vypalovačky, počítačové disky apod. – se uvaluje poplatek 3 % z pořizovací ceny. Jen na papír, tužky a pastelky se jaksi pozapomnělo…
V našem právním řádu platí presumpce neviny, takže tento poplatek nemůže být jakýmsi "paušálním trestem" za nelegální kopírování. Jiný termín než "předplatné" mě proto nenapadá. Stáhnout si odněkud hudbu či film je díky našemu autorskému zákonu zcela legální, takže tomu, abych to (příliš často) nedělal, bránily už jen výčitky mého svědomí. Ty mě ovšem díky zavedení tohoto předplatného taky opustily: umělci své peníze dostanou. Když jsem si koupil počítač s harddiskem, tiskárnu, vypalovačku a prázdná média, zaplatil jsem jim automaticky pár set korun, aniž bych ještě měl jediný bit nějakého jejich díla. Takže mám předplaceno a jdu něco stahovat.
Má to ovšem ještě jeden malinký háček. Umělci sami nejsou od těchto daní osvobozeni a podléhají jim stejně jako všichni ostatní občané. Takže když si třeba pan Viewegh půjde koupit nový počítač s harddiskem, vypalovačkou a tiskárnou, stejně jako kdokoli jiný zaplatí OSA tučný poplatek – a protože je spisovatel, OSA mu zase z vybraných poplatků za tiskárny, vypalovačky a harddisky pár korunek vrátí. Když bude pilně psát, možná se mu to srovná. Vzhledem k poměru umělců zastupovaných autorskými svazy a ostatních občanů si troufám tvrdit, že to pro umělce ve finále bude tak nějak šul-nul, umělcům se vrátí přibližně totéž, co sami za zdaňovaná zařízení a média zaplatili. A ten zbytek?
OSA je hladová.