Na českých silnicích přibývá tragédií. Tisícům maniakálních řidičů, kterým před rokem při výstražné policejní rojnici během zavádění nových silničních pravidel trochu spadl hřebínek a dobře měsíc jezdili výrazně slušněji, během posledního roku zmehlo, oprášili se a erekce hřebínku se jim nejen navrátila, zduřel jim do dvojnásobných rozměrů jak po aplikaci zázračného preparátu. Buy E*G*O V./.4.G.R.4 cheap by P.Č.R…
Pravidla jsou zbytečně přísná, jsou zbytečná, bodový systém nefunguje, nehod i mrtvých přibývá, za všechno můžou Pravidla! Lamentace na ně slyšíme ze všech stran. Ti, co je kritizovali od samého začátku, si načechrávají peří, obhájcům a zastáncům naopak docházejí argumenty a vypadají čím dál víc splihle a ovadle.
Jenže já se nějak nemůžu zbavit pocitu, že si všichni udělali z nových Pravidel jenom vhodného obětního beránka, kterého s nadšením rozsápou, sežerou, oberou kostičky a zatančí mu na hrobě. Přitom zákony samy jsou v tom nevinně, troufám si stále tvrdit, že ve své podstatě jsou dobré a bodový systém správný. Jistě, nemluvím o lapsech a chybách, ty jsou tam nesporné, ale dají se poměrně snadno opravit. Systém jako takový, nosná myšlenka, ty jsou správné. Chyba je totiž jinde: v zajištění vitálních funkcí nastaveného systému.
Když bychom si vymysleli zákon proti zlodějům, který nařídí každému, kdo ukradne slepici nebo cokoli cennějšího, useknout ruku, a to bez řečí a na místě, asi by to rázně většinu zlodějů vystrašilo. Řekl bych, že tak na měsíc by se skoro přestalo krást. Pak by začala hromadně mizet kuřata – každý by si cvičně jedno dvě líznul, schválně, co to udělá. A neudělalo by to nic. Fajn, kuře prošlo – tak co ta proklamovaná slepice? S důkladným plánem, třikrát jištěným a s nejvyšším stupněm zabezpečení se zloděj vydává na slepici, žádný problém, zbytečné obavy. Příště už vezme dvě a přespříště už přibere i čuníka a vybílí přilehlý kvartýr. A co jako? Sice v novinách píšou, že už dva zloději o tu ruku opravdu přišli – ale to byli přece ňoumové, když jsou tak neschopní, dobře jim tak.
S těmi silničními Pravidly jsme na tom podobně. Dnes už jsme ale v situaci, kdy zloděj v pravé poledne ležérně vchází do domu, domácím před očima vybírá kasičku a odnáší televizi. A cestou ještě nakopne pár slepic, protože těch už je přežraný… Já osobně jsem potkal policajta na silnici naposledy v červenci 2006, kdy nový zákon vstoupil v platnost a bylo jich všude jako much. Od té doby coby řidič ani jednou. Ani jedinkrát za celý rok. Zato jsem potkal bezpočet rad, jak s policajty vyběhnout, jak je očůrat, ba i ochcat či s nimi rovnou vyjebat.
Jsou specializované weby, které se věnují jen tomu. Jak zpochybnit naměřené překročení rychlosti. Jak se vyhnout placení pokuty. Jak nepřijít o body. Každé druhé komerční rádio vysílá tipy pro řidiče, kde jsou radary (jeďte normálně jako zabijácké prase, ale před Kuřimí je mikrovlnka, tak tam na tom kousku zpomalte). Mobilní operátoři zpřístupňují antiradarové SMS služby. Antiradary do aut se prodávají jak houska na krámě (Platíte často pokuty za rychlou jízdu? Nabízíme Vám řešení!). Úřady naprosto nezvládají agendu spojenou s bodovým systémem. Autoškoly dál rozdávají řidičáky neschopným agresivním gaunerům. Dál je možné si řidičák prostě koupit. A nejen řidičák…
Ba ne. Bodový systém a nová pravidla silničního provozu jsou dobré a ve své podstatě účinné a funkční řešení. Zcela ale selhávají – a selhaly – v situaci, kdy chybí vymahatelnost jejich dodržování. Žádný, byť sebelepší zákon nemůže fungovat, pokud se ten, kdo jej poruší, nedočká proklamovaného trestu; pokud ten, kdo má hlídat jeho porušování, se dá snadno uplatit; pokud nefungují elementární důkazní prostředky; pokud se organizační systém s tímto zákonem spojený při prvním náporu sype jak domeček z karet. A už vůbec ne tehdy, kdy i velká část samotných zákonodárců je sama tímto zákonem postižitelná, z pochopitelných důvodů brojí proti němu a uplatnění jeho ducha v praxi urputně brání. Kde není žalobce, těžko pak hledat soudce.
Je snad něco špatného na dodržování rychlosti, zákazů předjíždění, povinnosti být za jízdy připoután, netelefonovat, nečíst, nedívat se na DVD a dávat pozor na cestu? Je něco špatného na dávání přednosti na přechodech, povinnosti svítit a být lépe viděn, blikat při objíždění cyklistů, je špatné jakékoli rozumné pravidlo, zvyšující bezpečnost na stále přeplněnějších silnicích? Kdepak. Jako špatné – protože jeho omezující – to vnímá ten, kdo svůj spěch a potřebu zážitku z rychlé jízdy staví nad ohledy na ostatní. Ten, který pro ušetřených pět vteřin času dokáže se svým autem provádět neuvěřitelně riskantní manévry, ten, který si myslí, že silnice je především jeho a všechno ostatní je jen otravná verbež a obtížný hmyz.
Odstraňme z Pravidel do očí bijící nesmysly a upravme špatně vyvážené postihy. Bezesporu. Ale pak se soustřeďme především na rozumné a funkční vymáhání jejich dodržování. S okamžitou platností přestaňme motivovat policisty výší vybraných pokut a přesuňme je i s jejich radary a kontrolami z neškodných míst snadných úlovků na místa skutečně nebezpečná a zrádná. Zakažme antiradary. Dejme policistům pravomoc skutečně nebezpečné či opilé řidiče ihned vytáhnout z auta a zavřít do vazby a postavit před soudce. Zaveďme rychlosoudy věnující se jen dopravním přečinům. Vyhození šéfa dopraváků Bambase byl záslužný krok – pod jeho vedením dopravní policie zatuchla a soustředila se na špatné věci, zatímco ty podstatné přehlížela. Snad se jeho nástupci podaří vytáhnout dopravní policii ze zasmrádlé bažiny nefunkční rutiny a donutí je dělat ty správné vedoucí k lepšímu respektu řidičů k platným zákonům.
Neviňme ze všeho zbytečně Pravidla a zákony. Ty za ty mrtvé na silnicích nemůžou.