Porodnice byla přes 70 km od našeho bydliště, jedna cesta autem kolem hodiny. To, že si budeme muset na matrice vyzvednout rodné číslo přidělené miminku osobně a přinést ho sestřičkám na oddělení (jinak snad ženu ani nepropustí domů), jsme se dozvěděli poměrně brzy. Naštěstí jsem radnici – v mně zcela cizím městě – nehledal příliš dlouho, na matrice nebyla fronta a dalo se to stihnout až v den propuštění, takže nakonec jsem si kvůli tomu nakonec brát další den volna a trmácet se jednu trasu tam a zpátky navíc nemusel.
Nicméně mi to přišlo divné a vrtalo mi to hlavou. Proč se musel změnit zavedený a dosud fungující systém komunikace a předávání informací mezi porodnicemi a místními úřady? Proč je na matriku honěn otec (matka to málokdy zvládne sama), aby si osobně vyzvedl rodné číslo svého dítěte, když je pak stejně povinen ho té porodnici obratem nadiktovat? Proč jako dosud to prostě nemůže matrika říct porodnici rovnou? Jako by někde zbytečně řehtal úřední šiml.
Nedalo mi to a zeptal jsem se přímo u kováře: na Úřadu na ochranu osobních údajů. A odpověď mě docela překvapila. Cituji:
… Z dikce zákona č. 133/2000 Sb. vyplývá oprávnění rodiče k nakládání s rodným číslem svého dítěte, neboť má postavení jeho zákonného zástupce. V daném případě tedy nic nebrání tomu, aby matka v porodnici podepsala čestné prohlášení o svém souhlasu se zasláním přiděleného rodného čísla svého narozeného dítěte na adresu zdravotnického zařízení, v němž porod proběhl za účelem vyúčtování zdravotní péče a odeslání tohoto vyúčtování zdravotní pojišťovně. Dítě se ze zákona stává pojištěncem stejné zdravotní pojišťovny jako matka, pokud se rodiče nedohodnou jinak.
Žádným z výše uvedených právních předpisů není stanovena Vaše povinnost zajít na příslušný matriční úřad, vyzvednout přidělené rodné číslo a toto odevzdat v porodnici ještě před propuštěním matky dítěte z porodnice. V souladu se zákonem o matrikách příslušný matriční úřad zašle rodný list narozeného dítěte na Vaši adresu.
JUDr. Zdeněk Koudelka v.r., ředitel odboru stížností a konzultací
Takže šimlík řehtá, ale není to výjimečně ten hlavní Státní Hřebec, kterého je obvykle slýchat. Ten je pro dnešek zalezlý v koutku a pokorně žvýká obrok. Tentokrát se ozvali šimlíčci malí, lokální. Pro pohodlí porodnic není nic snazšího než posílat pacoše od čerta k ďáblu, když se můžou tak pěkně ohánět nějakým Zákonem. Proč se starat, když si to taťkové můžou vyběhat sami?
Určitě jsou porodnice, kde se snaží a s novopečenými rodiči takhle nezametají a nesnaží se jim přidělávat víc starostí, než už tak mají. Ale pokud náhodou narazíme na ten druhý typ porodnice, už napříště aspoň budeme vědět, že ne vše, co podle nich musíme, musíme doopravdy.
A tak je to se vším.